Před pár lety jsem se rozhodoval co se životem. Stál jsem na
rozmezí a byly přede mnou důležité životní otazníky. Stanu se transgenderem?
Budu jehovista? Nebo těch 108 Kg ze sebe sundám pohybem a zdravou stravou?
Operace na opačné pohlaví byla drahá, jelikož jsem všechny
své úspory prožral na pizze a těstovinách se sýrovou omáčkou. Tak jsem jeden
večer šel sednout na pivo, jelikož alkohol řeší spoustu problému a na cigára a
pivo jsou vždycky peníze. Vyrazil jsem do Frýdlantského klubu Krystal, kde se
dostavil Mareko.
Rád jsem ho po těch letech viděl, ale nemohl jsem
překousnout, že svou obezitu přetvořil ve štíhlou bytost, kterou
obdivovali a chválili všichni ještěři a ryby. Já ho taky pochválil, ale teda
jako, pochvalu jsem ze sebe vysral s velkou nechutí, jelikož jsem od
přírody nepřející člověk.
Asi čtyři měsíce, co jsem viděl toho karbenátka, jsem se
ještě přejídal a žral jsem, co mi přišlo pod ruku. Táta a pes utekli s velkým
štěstím. Váhově jsem se začal sice pohybovat níže, ale pořád jsem byl někde na
97 Kg.
Ale zlom přišel v ten památný květnový den, kdy už svítilo
sluníčko, bylo lehce nad 25°C a já se zase začal potit jak Petr Novotný
v jeho srandovní show na TV Nova. Byl jsem na cestě za kamarádem Davidem, kde
jsem v MHD potkal kamarádku a tehdejší sousedku Gabku, která mě vlastně
inspirovala k tomu, že někdy můžeme zajít na hory společně.
Z toho mi z ničeho nic přeplo a já se rozhodl, že
tedy na ty hory vyrazím. Stále jsem měl v hlavě Mareka, ne, že by se mi
líbil, ale pořád jsem si říkal, jak to provedl. A asi mě ke všemu i potěšila
představa, že můžu jít s holkou ven.
Tím se to všechno začalo postupně měnit, hory jsem si začal
užívat a tyto vibrační výlety jsem začal podnikat častěji. Stále jsem se ale váhově
nemohl dostat tam, kde jsem chtěl. Zhubl jsem asi kilo a přibral čtyři. Takže
v něčem byl problém, kde ale? Pořád jsem to chtěl hodit na štítnou žlázu,
ale ty vole, ta byla podle doktorů zdravá. Docela ze mě museli být nervózní,
když jsem chodil 1x týdně na testy štítné žlázy.
A pak mi to došlo, přežíráš se ty mamute! Aha.
Bylo to tady. Přiznal jsem si to, že jsem žral jak Halina Pawlowská. Vysral
jsem se na všechny diety, které byly na netu. Jíst pravidelně 5x denně? Oh, klišé.
Všech pseudofitnessáků a dietologů, co vás okrádají o 200 Kč za své dementní
e-booky.
Začal jsem testovat zeleninu. Kterou mám nejradši? Mrkev.
Ok, budu jíst mrkev. Dva měsíce jsem tak jedl: snídaně mrkev, oběd mrkev,
večeře dvě mrkve a kousek tučného sýru. A co se začalo dít? Začal jsem se cítit
dobře, zdravotně se mi začalo dařit lépe a hlavně, váha šla dolů! Ano! Říkal
jsem si, už vypadáš skoro jako Brad Pitt.
Samozřejmě jsem to musel prokládat pohybem. Ale pohltilo mě
to tak, že jsem se o zdravou stravu začal víc zajímat a hory jsem začal
fetovat. Pustil jsem si k tělu více zeleniny a luštěnin, jednou týdne jsem
si dal prasící den, kde jsem se ládoval sračkami a pak se zase najelo na tvrdší
řád. Během asi 7 měsíců jsem se dostal tam, kde jsem teď. Mí nejbližší ví,
kolik teď vážím. Ano, 70 Kg. Díky.
Změnilo mi to život. Naboostovalo se mi sebevědomí, přestal
jsem se extrémně potit, mizely mi zdravotní problémy, mohl jsem si začít
kupovat oblečení ve velikosti M a začal jsem mít kolem sebe makrely (Význam
makrel vám někdy objasním)
Přineslo to ale také dle mnohých jistá negativa. Která mě
vlastně naučila i nějakému režimu a trošku jsem do sebe vpustil spolehlivosti.
Jsem posedlý váhou a vážením se. Denně tomu obětuji minutu času a 2x se zvážím.
Díky tomu si hlídám svou reptiliánskou linii. Když se dostanu přes svůj
stanovený limit, najíždím na mírnost žrádla.
Ale teď pozor, mnozí z vás mě mají jako nutričního
Hitlera. Tak to ale není. Prasím jako zvíře, prasím rád, piju sladké nápoje,
miluju donuty, rád si dám Starbucks, který je tučný jak Jiřinka Bohdalová,
dokážu se celý den nehýbat, sedět u Playstationu, filmů a požírat křupky
s krémiky a zapíjím to Mountain Dew.
Sice pak dostanu žlučníkový záchvat a kolikrát omdlím…Dělám
si srandu, mám to pod kontrolou. Dokážu se hlídat, i když to může znít sebevíc
bizárně, nikdy se nechci vrátit tam, kde jsem byl. Už nikdy nechci nosit trička
ve velikosti 4XL. Chci tu být do stovky, nechci chcípnout ve 40. Proto je
důležité se pohlídat.
Nikoho tím nechci motivovat, každý máme fungování těla jiné
a každý má svou hlavu. Ale zase si myslím, že když člověk dostane impuls a
najde si to své správné, dokáže to. Okolí mě přesvědčovalo, že to nedokážu.
Vyserte se na okolí. Společnost je brzda.
A ať jsme hubení nebo tlustí, jsme lidé nebo tak něco.
Hlavní je, brát to pozitivněji, stále máme čas vše změnit a přetvořit se.
Teď zním jako motivační veš Daniel D. z Frýdlantu, je mi ze
sebe zle, jdu si dát vanilkovou kremku.
VÍTE, ŽE?
• Měl jsem ovisnuté a velké ceciny. Jednou jsem si
je chtěl ze zoufalostí omotat šátkem.
• Pod svou zrzavou bradkou jsem kdysi ukrýval čtyři brady.
• U prvního výšlapu na Lysou se mi potem na zádech udělal obří
penis.
• Lovecký salám jsem namáčel do tatarky.
